Stručný přehled všech běžně dostupných investičních nástrojů

Obsáhnout veškeré nástroje kapitálového trhu by zřejmě vydalo na celou sérii knih. V tomto článku se dozvíte základní informace a principy fungování jednotlivých běžně dostupných investičních nástrojů, zároveň se pokusíme srovnat je mezi sebou.

Poďme si je nejprve všechny vyjmenovat. Existuje asi pět základních typů aktiv, do kterých se dá běžně investovat – nemovitosti, akcie, dluhopisy, komodity a kryptoměny. Lze je rozdělit na tři jednotlivé skupiny – nemovitostní trh, kam patří nemovitosti a případně jiné produkty s nimi spojené, finanční trh, kam spadají hlavně akcie a dluhopisy a další produkty, které na nich staví, a konečně alternativní trh, kam patří komodity, kryptoměny a všechny možné jiné investice.

V prvé řadě je nutné říct jednu důležitou myšlenku: žádné aktivum není obecně lepší nebo horší, záleží koho a kdy se zeptáte, pokud budou tvrdit opak, asi vám to zrovna chtějí prodat. Naopak se společně pěkně doplňují a tomu se budeme věnovat i v tomto článku. Teď si je pojďme každý trochu přiblížit.

Nemovitosti

Nemovitostní trh je v České republice zdaleka nejpopulárnější. Každý sní o tom mít nejen vlastní nemovitost, weekend house, ale navíc taky třeba jeden nebo dva investiční byty. To jsou vlastně přesně nemovitosti. V jednoduchosti jsou to budovy, kolem kterých chodíme, byty, které jsou v nich umístěné nebo taky pozemky, na kterých stojí nebo teprve budou stát. To všechno spadá do nemovitostního sektoru.

Popularita nemovitostí v České republice je asi způsobena z velké části naší povahou. Jde nám o to, hlavně neztrácet a mít peníze v něčem, na co si ideálně můžeme navíc sáhnout. Nemovitosti jsou považovány za vlastně celkem konzervativní investici, která se může dědit po generace.

Je to skvělý investiční nástroj, který sebou ale nese řadu okovů. Tím prvním je asi obecně velikost investice. Pokud si nemůžete dovolit koupit nemovitost za hotové, pravděpodobně si na ni někde půjčíte a našetříte alespoň na akontaci. Pak do takové nemovitosti, pokud v ní nebydlíte sami, musíte sehnat nájemníka, vyřešit s ním veškeré papírování a pokud nechcete totéž řešit znovu příští rok, ideálně si ho tam také udržet. K tomu je dobré sledovat hypoteční trh, abyste věděli na jak dlouhou dobu fixovat úročení, celý nemovitostní trh, abyste věděli za kolik můžete případně nemovitost prodat nebo jaký nájem nastavit, navíc se musíte o nemovitost starat a vynakládat další peníze na nutné opravy a jiné výdaje spojené s chodem nemovitosti.

To všechno možná zní šíleně, ale určitě to neznamená, že do nemovitostí nemá smysl investovat. Ano, je to drahé, je s tím spojené šílené papírování a často to vede k nějakému dluhovému zatížení nemluvě o všech možných rizicích hypotečního nebo nemovitostního trhu. Pokud se ale člověku podaří získat nemovitost v dobrém stavu, získat na delší čas nájemníky a nastavit nájem tak, že sám splácí hypotéku, pak se jedná o vynikající investici, která umí i příjemně vynášet.

Zároveň je ale potřeba uvést věci na pravou míru. Ne vždy se nemovitostnímu trhu daří. Pravdou je, že poklesových let na nemovitostním trhu není mnoho, za to je ale celá řada období, kdy tento trh může stagnovat nebo být zásadně méně výdělečný než ostatní trhy. U nemovitostí je potřeba zvažovat celou řadu věcí, ale když se do toho člověk dá, určitě se může jednat o vynikající věc.

Zároveň nemovitostní trh nemusí být omezen čistě na kupování celých domů, bytů nebo komerčních budov. Existuje celá řada produktů, které jsou na něj navázané, například nemovitostní fondy, které spravují často velké komerční budovy, ze kterých generují příjemný zisk a pro typického investora se nemusí jednat o tak zásadní částku, která by zároveň způsobila nutnost upadat do dluhu. Čím dál populárnější jsou taky crowdfundingové projekty, v rámci nichž se investoři stávají věřiteli a de facto poskytují další zdroj financování na stavbu nebo rekonstrukce různých nemovitostí.

Dluhopisy

Dluhopisy jsou po nemovitostech asi druhým nejpopulárnějším produktem v České republice, ačkoliv si to mnoho lidí nemyslí. Dluhopisy a dluhopisové produkty se totiž umějí snadno skrýt pod jiné názvy, ale společně je odhalíme.

Dluhopisy fungují v podstatě jako půjčka, jen neprobíhá nutně přes banku. Emitent (může to být stát nebo firma) potřebuje peníze a nechce je třeba půjčovat od banky, raději tedy vydá papír, jistina, který má nějakou hodnotu sám o sobě a zároveň je s ním spojený takzvaný kupon, který udává pravidelnou úrokovou míru, která bude navíc oproti původní hodnotě jistiny splácena.

To zní děsivě, raději si to ukážeme na příkladě: Firma si potřebuje půjčit celkem 1 000 000 Kč na dobu 5 let. Vydá 10 dluhopisů, každý z nich bude mít hodnotu 100 000 Kč a úrok na dluhopise nastaví na 5,5% p.a. Přicházím já, jako dluhopisový investor, a koupím si jeden takový dluhopis. Zaplatím tedy 100 000 Kč a stávám se majitelem tohoto dluhopisu. Prodejem tohoto dluhopisu se firma zavazuje nejen, že mi vrátí celou investovanou částku, ale že navíc každý rok přihodí 5,5% z této hodnoty, v tomto případě 5 500 Kč každý rok. Pokud dluhopis budu držet celých 10 let na konci budu mít zpět svých 100 000 Kč a navíc ještě 55 000 Kč (5 500 Kč za rok během 10 let). Celkem mi tedy investice během 10 let vynesla 55 %.

Rychlá poznámka: Firma má dva způsoby jak dluhopis splácet: buď splácí kromě úroků taky část jistiny, a nebo splácí jen úroky a celou jistinu zaplatí na konci, dostanu každopádně stejnou částku.

Investice do dluhopisu ale nemusejí být jen takto jednoduché, některé dluhopisy lze rozdělit na jistinu a kupon a obchodovat s nimi separátně. Z dluhopisů se dají tvořit fondy, kde lze investovat do stovek nebo tisíců dluhopisů zároveň a nakupovat v podstatě jejich části. Existují také produkty, které spekulují na pokles nebo růst cen dluhopisů nebo jejich fondů. Zkrátka, dluhopisový trh je mimořádně rozmanitý, stejně jako trh nemovitostí.

Rozlišujeme dva základní typy dluhopisů – státní a korporátní. Státní dluhopisy vydávají přímo státy a je to jeden ze základních způsobů jejich financování a jsou často méně rizikové, zároveň ale nabízejí často nižší úrok. Korporátní dluhopisy vydávají soukromé společnosti a je to jen jeden ze způsobů jejich financování. Jsou o něco rizikovější a zároveň nabízejí vyšší výnos. V čem ale vlastně spočívá rizikovost dluhopisů?

Hlavní riziko u dluhopisů je neschopnost plnit závazek. V příkladě výše se firma zavázala k vrácení hodnoty dluhopisu a nějakému dalšímu zhodnocení. To ale nutně neznamená, že tento závazek musí za každých okolností splnit. V případě krachu společnosti například ze své původní investice a přislíbených úroků taky už nemusíme vidět vůbec nic. Zrovna korporátní dluhopisy jsou v Česku ověnčené celou řadou kauz firem, které vydávali dluhopisy se snovým zhodnocením, aby takto získané peníze mohly být zpronevěřeny a majitelé si mohli odletět někam, kde je Český zákon nedostane. U státních dluhopisů je toto riziko samozřejmě nižší, protože aby stát nebyl schopen platit své závazky, musel by asi celý upadnout, což se zase tak často nestává, obzvlášť ne v rozvinutém světě.

Investice do státních dluhopisů jsou v Česku mimořádně populární, zároveň si to ale mnoho lidí neuvědomuje. Tak třeba takové stavební spoření je jen jiný název pro investici do dluhopisů. Právě proto, že se jedná o státní dluhopisovou investici je stát ochoten zhodnocení ještě lehce přilepšit příspěvkem. Totéž platí u některých penzijních spoření (zvláště pak transformované penzijní připojištění). Banky jsou zároveň často sami investory do státních dluhopisů, takže tím, že si u nich peníze ukládáme vlastně taky tak trochu do dluhopisů a jiných aktiv investujeme a část zisků pak získáváme ve formě zhodnocení na spořících účtech.

Se státními i jinými dluhopisy se tedy setkáme celkem často. Jedná se rozhodně o zajímavou investici, která má potenciál být i příjemně výnosná. U státních dluhopisů se ale bohužel často setkáme s nízkým zhodnocením, které často ani nepřekonává inflaci a korporátní dluhopisy s sebou nesou určitá rizika. Správným výběrem se ale určitě nic nezkazí a i dluhopisy umí být silnou složkou investičního portfolia.

Akcie

Akcie jsou druhým produktem finančního trhu v rámci našeho rozdělení. Akcie jsou asi nejpopulárnější způsob, jakým větší firmy získávají další prostředky na rozvoj. Narozdíl od dluhopisu, k akcii náleží podíl na firmě. Koupí akcie si vlastně kupuji malou část firmy. Firma tak při příchodu na akciový trh nabídne část své firmy investorům, kteří si ji koupí a firma tak získá peníze na další rozvoj. Cena akcie se odvijí od celé řady věcí, pochopitelně je to nabídka a poptávka, zároveň ale to, jak se firmě daří, výše ročního zisku apod.

S vlastnictvím podílu firmy souvisí také rozhodovací právo v rámci konkrétní společnosti a v některých případech také nárok na část zisku – dividenda. Stejně jako u dluhopisů i z akcií lze vytvořit celou řadu dalších produktů, patří mezi ně třeba aktivně spravované podílové fondy, pasivně spravované ETF, a celá řada derivátových produktů – opce, futures, CFD a řada dalších. Tím vším se dá nějakým způsobem vystavit akciovému trhu.

Riziko u akcií je podobné jako u dluhopisů. Při krachu společnosti nemá akcionář právo na celou výši původní investice. Proto se nedoporučuje investovat do jednotlivých akcií, ale do celé řady, ideálně právě skrze ETF nebo podílové fondy, kde kupuji vlastně celou hromady akcií najednou, klidně i celé trhy.

V České republice jsou akcie podobně jako dluhopisy ověnčeny celou řadou kauz. Tou největší jsou kauzy z doby kuponové privatizace, kde podvodníci převezli řadu občanů, kteří jim s důvěrou věnovali své kuponové knížky (za které si mohli lidé kupovat akcie českých státních firem) a oni si pak podíly přivlastnili a s penězi z jejich následného obchodování utekli. Proto se řada lidí obchodování s akciemi bojí. Naštěstí jsou trhy nejen u nás ale i v celém světě mnohem přísněji regulované a k takovýmto kauzám už dochází snad jen ve filmech.

Komodity

Komodity jsou prvním produktem v rámci alternativních trhů. Komoditní trh se definuje celkem těžko, protože na něj patří celá řada fyzických věcí – od zlata, přes ropu až po obilí nebo kakao. Často jsou to suroviny pro průmysl, nepatří tam tedy třeba jen drahé kovy, ale i průmyslové kovy jako měď, železo a další. Je tam toho zkrátka obrovité množství.

Investovat do ropy by samozřejmě v našich končinách bylo značně náročné, nejsou tady naleziště, ze kterých bychom si mohli odnést pár barelů a dál s nimi obchodovat, proto takto většina komoditního trhu nefunguje. Mnohem častěji se proto setkáváme s derivátovým trhem. Nakupujeme v takovém případě “papírové komodity”. To v jednoduchosti znamená, že komodity, které nakoupíme jsou někde uskladněné a my vlastníme jen papír, který nám k nim přiděluje vlastnictví, se svými barely ropy nebo tunami železa se ale dost možná nikdy neuvidíme. Kromě toho můžeme vlastnit produkty, které pouze spekulují na pohyb jejich tržní ceny. Existují také komoditní fondy, jejichž nákupem mi náleží část komodit, které ale vlastní fond.

Jednou z výjimek jsou právě drahé kovy – stříbro, zlato, případně taky platina nebo palladium. Nejenže i malé množství zlata reprezentuje velké množství peněz, ale dá se taky celkem snadno sehnat a prodat. Slitky zlata a stříbra jsou dostupné po celém světě a jsou tedy až paradoxně velmi dobře likvidní.

Riziko u komoditního investování spočívá v několika věcech. Fyzické vlastnictví komodit je asi vlastně nejméně riziková forma investování do komodit, protože riziko spočívá pouze v tom, že takovou malou zlatou minci může být snadné ztratit, případně nám ji může někdo ukrást. Investování do papírových komodit souvisí s tím, že se může stát, že takové produkty nemusejí být ze 100% kryty komoditou. Tento problém má třeba stříbro, kde papírového stříbra je mnohem víc než toho skutečného.

Na komoditní trhy jsou také navázány částečně i akciové či dluhopisové trhy firem, které nějakým způsobem s danými komoditami pracují, třeba těžaři zlata nebo stříbra, zpracovatelé kakaových bobů nebo zemědělci.

Kryptoměny

Posledním typem aktiva, které si rozebereme jsou kryptoměny, další složka alternativního trhu v našem rozdělení. Kryptoměny jsou zároveň nejmladším trhem, připomeňme si jeho historii.

První kryptoměnový projekt vznikl už v 90. letech, dnes bychom řekli tokenizované zlato – e-gold. Byla to měna, který byla 100% krytá zlatem uloženém v trezoru a jejich majitelé s mohli takto obchodovat s měnou, která měla nějaké fyzické krytí. Tento projektem vznikal se zajímavou myšlenkou, ale bohužel se stal terčem amerických úřadů, protože bylo velmi snadné jej zneužít pro krytí zdrojů příjmů z nelegálních aktivit. e-gold definitivně skončil v roce 2013.

V roce 2009 skupina osob, jejichž identita není známa, založila první nijak nekrytý kryptoměnový projekt – Bitcoin. Bitcoin funguje na několika principech:

1. Systém jeho správy je decentralizovaný, není jediné místo na světě, které by veškeré transakce zpracovávalo, povolovalo nebo blokovalo
2. Bitcoin nemá žádnou instituci, která by ho obhospodařovala, funguje čistě na decentralizované síti
3. Existuje pouze omezené množství Bitcoinu, celkem 21 000 000 kusů

Vznikl vlastně jako reakce na hypoteční krizi z roku 2008, kdy se projevil gigantický instituční podvodný systém. Bitcoin měl nabídnout alternativu k tradičnímu finančnímu systému, něco svobodnějšího, co není ve správě několika velkých hráčů, ale spíš ve správě jeho uživatelů.

Po příchodu Bitcoinu se objevila celá řada seriózních krytpoměnových projektů – Ethereum, Solana, Ripple a řada dalších, kromě toho se ale začal tvořit řada neseriózních projektů – Dogecoin, Pepe coin a jiné, a dokonce celá řada podvodů, které využívali toho, jak kryptoměny fungují.

Dnes jsou kryptoměnových projektů stovky, asi i tisíce, ale je jen několik málo, které se dostávají do povědomí i jiných skupin než technologických entuziastů. Bitcoin je největší kryptoměnový projekt, hned za ním Ethereum. Ty jsou dnes předmětem adopce mnohých firem, lze je snadno používat jako platidlo i v některých českých společnostech, a existují konečně také derivátové produkty (kryptoměnové fondy).

Bitcoin je mimořádně zajímavá technologie pro budoucnost a už teď řeší některé konkrétní problémy, které by bez něj byli neřešitelné. Například v zemích, kde měna podléhá masivní inflaci se Bitcoin nakupuje jako nejdostupnější ochrana před ní. Případně je snadné takto přes hranice států přenést i větší objemy peněz pokud to nejde jinými způsoby.

S investicí do kryptoměn je spojená volatilita. Oproti jiným investičním nástrojům mohou být výkyvy v cenách kryptoměn několikanásobně větší. Chce to trpělivost a zachovat chladnou hlavu, přistupovat k takové investici spíše dlouhodobě. Zároveň je potřeba dávat si pozor na legitimitů kryptoměnových projektů, do kterých se rozhodneme investovat. Celý trh je protkaný celou řadou podvodů nebo neseriózních projektů, které nejsou vhodnými investicemi asi téměř pro nikoho. Nejbezpečnější je vsázet na velké hráče jako Bitcoin nebo Ethereum.

Největším rizikem investic do kryptoměn je existenční riziko – zánik. Zánik kryptoměn by mohl spočívat v tom, že po celém světě nebude fungovat elektřina nebo jen internet. V takovém případě bude ale možná výhodnější se soustředit na jiné věci než na to, jak zpět získat peníze za svou kryptoměnu. V takovém případě by totiž zřejmě selhal i celý bankovní systém a vůbec všechno, co nejen s penězi nějak operuje.

Všechno ostatní

Kromě nemovitostí, dluhopisů, akcií, komodit a kryptoměn lze investovat také třeba do uměleckých děl – obrazů, soch, historických artefaktů, aut, hodinek, módních kousků a celé řady dalšího. Každý takový trh vyžaduje velkou expertýzu v jednotlivých produktech a není snadné predikovat, jak se takové trhy budou chovat. Investice do takto alternativních aktiv jsou velmi rizikové a často spojené s nějakým sentimentem k těmto věcem. Pro nás, kteří takovou expertýzu nemají nebo nemají čas si ji získávat jsou takové investice krajně nevhodné a koupi auta, hodinek nebo obrazu, který se nám líbí, nemůžeme považovat za investici.

Teď když jednotlivé produkty známe, pojďme je mezi sebou srovnat. Ještě před tím ale znovu zdůrazňuji – žádné aktivum není obecně lepší nebo horší. Každé se chová trochu jinak a není chybou mít to či ono. O portfoliích je třeba přemýšlet komplexně a tu nejdůležitější roli hraje tzv. diversifikace. Diversifikace se dá nahradit slovem různorodost respektive činnosti vedoucí k různorodosti. Jak ale vypadá správná diversifikace.

V jednoduchosti jde o to nesázet na jednu kartu. Takže diversifikace není mít v portfoliu jedinou akcii, ale třeba celý fond, kde je jich spousta? Ne tak docela. Je to krok správným směrem, ale to jsme zatím diversifikovali jen v jednom sektoru finančního trhu. Takže bych měl mít nejen akciový fond, ale i nějaký dluhopisový fond, který kombinuje korporátní a státní dluhopisy? Ne tak docela. Je to další krok správným směrem ale zatím jsme stále diversifikovaní jen v rámci finančního trhu. Ta opravdu funkční diversifikace nastane, když vlastníme něco z finančního, komoditního a ideálně také nemovitostního trhu. Ale proč?

Každý trh, nemovitostní, finanční i alternativní, se v různých situacích chovají různě. Když se ekonomice daří, obvykle se skvěle daří také akciím a nemovitostem, když se ekonomice nedaří, často se daří komoditám, obzvlášť zlatu nebo stříbru, jindy se zase daří dluhopisům a kryptoměny jako Bitcoin mají své vlastní cykly.

Nejlepší je tedy portfolio, které je připraveno do každého počasí, na každou situaci na trhu. V takovém portfoliu se ztráty pokryjí výnosy jiných věci a zaručí se tak stabilní růst.

Chcete si zkusit takové portfolio postavit, zkuste to přímo na našem webu!