Žijeme v turbulentní době, budoucnost ale může být ještě turbulentnější. Pro její řešení ji nejdřív musíme pochopit.

Budoucnost pro velkou část mladých lidí může působit děsivě – bojí se klimatické změny, vzrůstající nejistoty, zbrojení, nejsou si jistí, jak vše zvládnout finančně v inflačním světě, přestávají věřit v neustálý pokrok, do toho všeho častou trpí nějakou formou deprese nebo úzkosti ať už z osobních důvodů nebo právě kvůli obavám z budoucnosti. To všechno jsou zcela validní strachy a věnovat se každému jednomu z nich je nad rámec tohoto příspěvku. Možná by ale stálo za to přeci jen některý z nich vyvrátit – a to strach finanční.

Obavy z osobní finanční situace do budoucna mají zcela legitimní důvody. Patří mezi ně možná hlavně tyto čtyři “déčka”.

1. Dekarbonizace.

Nastupujícím generacím není jedno práce se životním prostředím a jsou ochotni podstoupit určitou formu ztráty pro to, aby udržovaly zdravé životní prostředí kolem sebe. Se snahami o dekarbonizaci průmyslu ovšem přicházejí některá úskalí.

Jedním z nich je velikost produkce energie. Na jednotku plochy, kterou zabírá elektrárna, jsou elektrárny z obnovitelných zdrojů mnohem méně výkonné než ty spalující fosilní paliva, případně jaderné elektrárny. Na konstrukci je často potřeba volit také vhodná místa a nejen to, je třeba se taky zamýšlet nad tím, jaký dopad toto jejich umístění bude mít. V některých lokalitách například umístění větrných turbín může ovlivnit lokální klima (teplotu, srážky a pohyby větru). Toto nejsou nutně argumenty proti výstavbě fotovoltaických nebo větrných elektráren, o vodních nemluvě, spíše to poukazuje na jistou skutečnost. Nejenže při zabírání týž prostor přicházíme o značnou část výkonu elektrárny, hlavně na veškeré tyto přípravy na výstavbu a výstavbu samotnou spotřebujeme větší objem peněz.

A to ani prozatím nemluvíme o opatřeních nutných k dekarbonizaci spotřebního průmyslu. Tak například společnost Apple, zaměřující se na vývoj a výrobu elektroniky a vývoj jejich softwaru, už teď investuje miliardy dolarů v rámci projektů s obnovitelnými zdroji a zavázala se k úplné uhlíkové neutralitě do roku 2030. A není to jen Apple, který takto přistupuje k ochraně životního prostředí, ale celá řada jiných firem. V rámci Evropské unie vznikla také legislativa pro investory týkající se specificky investic do firem, které se nějakým způsobem zabývají klimatickou změnou. Všechny tyto investice, sliby a další faktory ovšem mají dopad nejen na klima, ale také na koncového zákazníka. Veškeré tyto snahy se totiž musí nutně promítnou do cen produktů, které nakupujeme.

Dekarbonizace je definitivně faktor do budoucna a ač koncepčně zni příjemně a dost možná i proveditelně, náklady na ni se propíšou právě k nám, spotřebitelům a na to je potřeba se připravit.

2. Deglobalizace.

Logickým pokračováním předešlého je téma deglobalizace. Se zelenými opatřeními souvisí do té míry, že jedním ze způsobů jak snižovat emise skleníkových plynů je změnit logistiku přepravy produktů po světě, ideálně ji potom lokalizovat. K tomu se navíc přidává nové smýšlení ve světě, jehož hlavním proponentem je americký prezident Donald Trump. Nejen ve Spojených státech odstartoval změnu vnímání aktuálního globálního řádu a zavádí celou řadu vcelku radikálních obchodních opatření, jejichž dlouhodobým koncovým cílem má být navrácení klasických industriálních zaměstnání zpět do Spojených států. Podobnou mezinárodní rétoriku začíná zvažovat také řada evropských politiků, někteří dokonce ne úplně daleko od naší domoviny.

Nejen konkrétní deglobalizační opatření, ale tento způsob uvažování obecně má dva dopady – nejprve to způsobuje velkou nejistotu na trzích, protože investoři si nejsou jistí, komu nyní mohou s důvěrou svěřovat své peníze a jestli je potenciální výnos investice něčím zaručen, hlavně to má ale vlastně stejný dopad jako dekarbonizační opatření na koncového spotřebitele. Výstavba lokálních výrobních center a investice do lokalizované logistiky vedou ke zvýšení nákladů celkově, což se nutně musí promítnout na cenách.

Opět musím zdůraznit, že pohled spotřebitele není nutně argumentem proti deglobalizačním nebo dekarbonizačním snahám, naopak, zavádění takových opatření může zapříčinit větší stabilitu, zvyšuje soběstačnost států a pochopitelně vede k ochraně životního prostředí. Taková úvaha z pohledu spotřebitele je ale bohužel faktický důsledek takových změn.

3. Demografie.

Demografická změna je přesně jedno z hlavních témat, kterým se v rámci projektu Do penze bez penze věnujeme. Na rozdíl od dekarbonizace a deglobalizace, které spolu mají mnoho společného, nyní bereme z úplně jiného soudku.

Demografie, nebo lépe demografická změna, může být chápána dvěma způsoby. Prvním a možná tím úplně nejdůležitějším je klesající tempo porodnosti. V Evropské unii byla porodnost v roce 2023 pod hranicí nahraditelnosti (nejvýše 1,8 dítěte, v ČR pak pak pod 1,5 dítěte). To znamená, že na jeden pár připadají méně než 2 děti a počet obyvatel v Evropě klesá. Světové statistiky možná ještě nevypadají tak černě, světový průměr se pohybuje nad hranicí nahraditelnosti (asi 2,3 dítěte), ale to je trochu zkresleno rozvojovými zeměmi. V 50. letech byl světový průměr vyšší než 4 děti na jednu ženu, trend je tedy jasný.

Tento pokles, hlavně tedy v rozvinutých zemích, je ale částečně způsoben právě z obav z budoucnosti, což tvoří nepříjemnou spirálu – lidé se bojí, klesne porodnost, lidé se bojí víc a víc klesá porodnost.

Jak ale tento fakt působí na koncového spotřebitele? Jednoduše. Čím méně se rodí dětí, tím méně lidí se dostává na pracovní trh a může se skládat na náš důchod, který bude nižší. Nebo stejný, ale daňové odvody budou vyšší. Buď víc zaplatíme nebo méně dostaneme.

Druhý způsob, jak na tuto problematiku nahlížet, spočívá ne úplně tak ve změně populační, jakožto ve změně k přístupu k životu, hlavně k práci, u nastupující generace. Populárním trendem je vyhledávání rovnováhy mezi soukromým a pracovním životem. Jsou to úvahy nejen nastupující generace, ale také již pracující generace a v rámci snah o udržení dobrých zaměstnanců je cílem zaměstnavatelů tuto rovnováhu budovat. Taková snah, ač pochopitelná, ma ovšem opět dopad na koncového spotřebitele. Benefity pro zaměstnance často znamenají lehké snížení produktivity, což se opět projeví na koncové ceně produktu nebo služby pro spotřebitele.

4. Dluhy

Konečně poslední “déčko”. Dluhy, respektive zadlužováním, se v tomto případě nemyslí obzvlášť v Česku rozšířená epidemie exekucí ze spotřebitelských úvěrů, to je problematika, která vydá na samostatný článek. V tomto případě hovoříme o zadlužování států a půjčování centrálních bank. V souvislosti s výše zmíněnými změnami ve společnosti a na trzích a nejen s tím souvisí neustálé navyšování výdajů států, ať už je to kvůli špatné kompetenci nakládat s veřejnými financemi a držet je na uzdě nebo kvůli nutnosti investovat do infrastruktury či sociálních služeb. Státy na takové projekty musí někde vzít peníze a politicky nejúnosnější metodou je aktuálně půjčka.

Zadlužování možná nemusí působit na první pohled jako tak obrovský problém, spousta lidí si půjčuje z různých důvodů a pak své dluhy splácí. Jenže to je právě ten problém – splácení dluhů. Některé státy se kvůli svému schodkovému hospodaření musejí tvořit další dluh jen kvůli tomu, aby ten aktuální mohli splácet. Takhle fungují třeba Spojené státy, jejichž dluh je tak obrovský, že na jeho splácení se musí tvořit další. V takovém případě hovoříme a zcela nesplatitelném státním dluhu.

Tomu, jak přesně zadlužování funguje a jaké to má dopady se věnujeme v naší přednášce. Zorganizujte ji i u vás na škole!

Všechny tyto problémy vedou k jedné zásadní věci – naše finanční budoucnost nebude lehká, kvůli novým trendům se náš život může zásadně prodražit a nemůžeme se spoléhat na neustálou pomoc státu. Musíme se na to připravit sami.

Jaký konkrétní vliv na naši finanční situaci mají dekarbonizace a deglobalizace? Jak přesně se demografická situace vyvijí v České republice a jaký to bude mít na nás konkrétně vliv? Jak se státy zadlužují a co je to inflace? Jak se jí můžeme bránit? Jak se připravit na odchod do penze bez penze? To všechno řešíme v rámci našich přednášek na školách. Zorganizujte ji i na vaší škole a pomozte nám dodat nové generaci naději na skvělou budoucnost.