Fundament Budoucnost nebude jednoduchá.

Populace stárne.

Česká republika prochází už od půlky minulého století zásadní demografickou změnou. Porodnost je od 50. let (s výjimkou 70. let) pod hranicí udržitelnost (tj. méně než 2,1). Důvodů pro tento pokles je jistě nespočet, ale ty nejsou předmětem této úvahy. Důležité je, že to má zásadní vliv na věkovou strukturu populace. Rodí-li se totiž méně dětí, znamená to, že poměrně je v populaci více starších lidí. Aktuální porodnost se pohybuje dokonce pod 1,5.

Zároveň ale dochází ke zvyšování věku dožití. Do roku 2100 by mohlo dojít ke zvýšení průměrného věku dožití až o 10 let a více. Ačkoliv se jedná o známku skvělého technického a medicinálního rozvoje, situaci věkové struktury to naopak zhoršuje.

Kombinace těchto dvou faktorů naznačuje, že je možné, že v budoucnosti by mohli lidé starší 65 let tvořit i více než třetinu populace.

Na důchody nebude.

Kumulované saldo důchodového pojištění bylo po roce 2025 v záporu více než půl bilionu korun. Dlouhodobě je saldo záporné a na důchodovém pojištění se vybírá méně, než se vydává. V důsledku změn ve věkové struktuře populace se ale tento deficit na důchodovém pojištění bude jen zvětšovat, nedojde-li k zásadním změnám v systému důchodů.

Problém je, že kolaps důchodového systému (tedy zcela neudržitelné deficity) není problém daleké budoucnosti. Naopak se jedná o problém, který může nastat i v následující dekádě. Už po roce 2035 mohou být relativní deficity na důchodovém pojištění dvojnásobné oproti dosavadním rekordům. Poměrně rostou také celkové výdaje na důchodovém pojištění, až o 2 % HDP v příštích 50 letech.

03

Reforma nebude příjemná.

Na základě nejaktuálnější zprávy Národní rozpočtové rady by měla důchodová reforma být postavená na dvou pilířích: zvýšení věku odchodu do důchodu a snížení valorizace důchodů. Obě tato opatření jsou pro udržitelnost důchodového systému nutná, ale možná, že to nakonec nebude preferovaná varianta.

Privatizace důchodového systému je vcelku nepopulární varianta, ale do budoucnosti je možná nevyhnutelná. Zároveň prvky takové reformy se objevují už teď, například ve formě Dlouhodobého investičního produktu, který se svým fungováním blíží některým částem amerického důchodového systému. Jedná se ale o jednu z nejlepších alternativ standardního systému, protože přesouvá odpovědnost na jednotlivce namísto státu, což by mohlo pomoct se sektorem veřejných financí do budoucna.